Kühnův dětský sbor - Prague Philharmonic Children's Choir

Umělecká spolupráce

Kühnův dětský sbor od svého založení intenzivně spolupracoval s významnými uměleckými institucemi, tělesy, komorními soubory, interprety, dirigentskými osobnostmi, skladateli i tvůrci jiných uměleckých oborů. Tato kapitola by byla nesmírně obsáhlá, pokusme se tedy aspoň o stručné resumé.

Už v prvních letech své existence poutal sbor pro svůj průzračný zvuk, intonační a rytmickou preciznost a přirozený projev pozornost veřejnosti, odborných kruhů i skladatelů. Začátek jeho činnosti se váže k rozhlasovému studiu, k relacím pro školy, k lidové písni a pak k české sborové tvorbě pro děti. Jeho interpretační kvality daly podnět ke vzniku nových skladeb autorů, mezi něž patřil Otakar Jeremiáš, Jaroslav Křička, Václav Trojan, ale také zaujal J. B. Foerstera a Vítězslava Nováka. Interpretační kvalita sboru dávala skladatelům odvahu k náročnějším kompozicím. Těžko se lze dopočítat dlouhé řady skladeb, které byly přímo pro KDS složeny a jím premiérovány. K již jmenovaným skladatelům patří později také Rafael Kubelík, Jan Hanuš, Klement Slavický, Otmar Mácha, Petr Eben, Zdeněk Šesták, Jiří Teml a mnoho dalších. Na základě této spolupráce vznikaly pak od 70. let i nové, rozsáhlejší vokálně instrumentální formy pro dětský sbor s průvodem komorního souboru nebo orchestru. Tyto kantáty, duchovní skladby, sborově taneční pásma a dětská hudebně dramatická díla podstatným způsobem obohatily českou hudbu 20. století. V této souvislosti nelze ani pominout mnohaletou rozsáhlou spolupráci s významným muzikologem a skladatelem Jiřím Berkovcem, který pro sbor objevoval a citlivě upravoval skladby Adama Michny z Otradovic, Karla Václava Holana Rovenského, Jakuba Jana Ryby a jiných českých kantorů.

Od roku 1952 plných čtyřicet let byl KDS součástí vrcholné umělecké instituce, České filharmonie. Možnost častého kontaktu s tímto vynikajícím orchestrem, profesionálním smíšeným sborem, komorními soubory, sólisty a také výjimečnými dirigentskými osobnostmi zároveň s atmosférou nekompromisní umělecké náročnosti přímo působily na rozvíjení uměleckého profilu tělesa.

Podobně obohacující je od roku 1963 pravidelná spolupráce s Národním divadlem a od 90. let i se Státní operou Praha. Svět operního divadla s příležitostí hereckého projevu má v sobě zvláště pro děti nenapodobitelné kouzlo. Počet představení, v nichž členové KDS spoluúčinkovali, jde do tisíců. Je třeba také připomenout opakovaná pozvání KDS ke spolupráci s operním festivalem Bregenzer Festspiele (Carmen, La Damnation du Faust, Příhody lišky Bystroušky), s Teatru municipale v Boloni (Werther), s operním festivalem ve Spolettu (Příhody lišky Bystroušky) a s festivalem v Chaise-Dieu (La rappresentatione di anima et di corpo od E. Cavalieri).

Samostatnou kapitolou je spoluúčast sboru v loutkových filmech Jiřího Trnky s hudbou Václava Trojana v padesátých letech minulého století.

Při častých zahraničních zájezdech vedl kontakt sboru s pořadateli, uměleckými agenturami a festivaly i k delší a periodické spolupráci, jmenujme alespoň Teatro municipale v Regio Emilia (Q. Zanoni) , festival v Avignonu (G. Durand), agentura Kajimoto, francouzskou instituci CIME (J. Menet) aj. Nejvýznamnější je však přece jen trvalá spolupráce s hudebním festivalem Pražské jaro, a to už od roku 1947 po dnešek, s hudebním festivalem Smetanova Litomyšl, s festivalem Mladá Praha, s organizacemi skladatelů a hudebních interpretů zejména při uvádění soudobé tvorby, v posledních letech s přehlídkou světové soudobé tvorby Pražské premiéry, v minulých letech s Československou televizí a stále pak s Českým rozhlasem (seznam snímků jde do několika set).

Počet předních českých i zahraničních dirigentů, pod nimiž sbor zpíval při uvádění velkých oratorních, kantátových a operních děl, je také úctyhodný. Stejně rozsáhlá je spolupráce s orchestrálními, sborovými a komorními soubory a s jednotlivými interprety. Kromě České filharmonie sbor mnohokrát spoluúčinkoval i se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s Pražskou komorní filharmonií, s Plzeňskou filharmonií, Jihočeskou komorní filharmonií, Komorní filharmonií Pardubice, s Dvořákovým komorním orchestrem, Sukovým komorním orchestrem, Virtuosi di Praga, s Pražským komorním orchestrem, Komorním orchestrem FOK, ale také s Gewandhaus orchestrem, s Norimberskými symfoniky, s orchestrem opery Avignon a dalšími.

Mezi další umělecké partnery sboru patří řada komorních souborů: České noneto, Pražské dechové kvinteto, Dechové kvinteto Academia, Dechové kvinteto Juventus, Smetanovo kvarteto, Talichovo kvarteto, Stamicovo kvarteto, Doležalovo kvarteto, Kociánovo kvarteto, Panochovo kvarteto, Wihanovo kvarteto, kvarteto Jupiter. Z ostatních umělců jmenujme aspoň ty, kteří se sborem spolupracovali po delší období: klavíristé Božena Kronychová, Jiří Holeňa, Boris Krajný, Jaroslav Šaroun, Stanislav Bogunia, Daniel Wiesner, varhaníci Jan Hora, Petr Sovadina, Pavel Černý, Dorothea Fleischmannová a Jan Kalfus. Mezi výjimečně vzácné příležitosti patřila například spolupráce s Josefem Sukem, Zuzanou Růžičkovou, Evou Urbanovou, José Carrerasem, s Radovanem Lukavským aj.

V závěru je třeba připomenout uměleckou spolupráci s těmi, kteří svým působením přímo obohacovali a rozvíjeli interpretační úroveň sboru. Jsou to v první řadě hlasové pedagožky Františka Krysová (s neocenitelným třicetiletým působením, které znamenalo trvalý vklad pro hudebně pěvecké kvality sboru), Stanislava Jirků a Eliška Hrubá Toperczerová. Poslední z nich úspěšně pěstuje u členů sboru i jejich herecký projev při režijním ztvárnění hudebně dramatických děl. Patří k nim i ak. mal. Alena Hoblová, tvůrce kostýmů a výprav k několika jevištním projektům a choreografové František Bonuš, Libuše Hynková a Živana Vajsarová.

I ze stručného a zdaleka ne vyčerpávajícího komentáře k umělecké spolupráci Kühnova dětského sboru je patrná šíře a interpretační náročnost jeho činnosti.