Kühnův dětský sbor - Prague Philharmonic Children's Choir

Živý odkaz Jana Kühna

Jako zakladatel Kühnova dětského sboru a první tvůrce jeho uměleckého věhlasu se do dějin hudby trvale zapsal profesor Jan Kühn (1891 – 1958), legendární sbormistr, jehož interpretační i metodicko výchovný přínos v oblasti dětského i seniorského sborového zpívání byl doslova průlomový.

Narodil se v haličské obci Boguchvala, mládí prožíval v Českých Budějovicích, a jelikož dostal do vínku výrazně sonorní bas, ztvárňoval v prvé fázi své umělecké dráhy nejrůznější basové role na českých a moravských operních scénách. Sbormistrovské poslání jej však čekalo jinde. Jako by vycítil, že nelze propást jedinečnou šanci, nechal se v roce 1931 i on zlákat novým médiem šíření hudby – rozhlasem.

Protože si dobře uvědomoval, že reprodukovat před mikrofony složitý acapellový sbor, natož kantátu či oratorium, vyžaduje mít k dispozici skutečně profesionálně připravovaná sborová tělesa, založil v tehdejším školském rozhlase roku 1932 tzv. Dětský sbor pražské rozhlasové stanice (první název Kühnova dětského sboru) a o tři roky později i sbor dospělých, který vstoupil do historie pod názvem Český pěvecký sbor (od r. 1969 Pražský filharmonický sbor).

Obě tělesa vedl, s údivem sledován zahraničím (například ze sborové olympiády v Paříži v roce 1956 si odnesl tři první ceny), téměř po čtvrtstoletí, v roce 1945 dosáhl odloučení Českého pěveckého sboru od pražského rozhlasu a o pět let později jeho oficiálního přičlenění (spolu s Kühnovým dětským sborem) k České filharmonii.

S oběma sbory pěstoval náročný acapellový repertoár, vystupoval v opeře, inspiroval soudobé skladatele k dosud nepoznaným kompozicím pro dětský sbor s charakterizačním doprovodem nebo ke kreacím sborově–scénickým a ve spolupráci s takovými dirigenty jako Václav Talich, Rafael Kubelík, Erich Kleiber, Hermann Scherchen, Hermann Abendroth, Franz Konwitschny, Constantin Silvestri, Georg Georgescu a řadou dalších připravoval vrcholné zážitky i v těch nejnáročnějších vokálně–orchestrálních dílech.

Studovat sborové party pod vedením Jana Kühna znamenalo projít velmi tvrdým školením, o to víc povznášející ovšem byly okamžiky, kdy se technicky bezpečně zafixovaná nastudování dostávala do fáze, kdy se sbor začíná ponořovat do skutečného obsahu díla a kdy do zkoušek začíná promlouvat sbormistrův umělecký nadhled. Přesvědčivost jeho nastudování byla taková, že se téměř nestávalo, aby k nim měl hlavní dirigent nějaké výhrady, a pokud došlo v průběhu závěrečných zkoušek k nějakému nerespektování sborového nastudování, vždy to bylo Kühnovým zákrokem u dirigenta uvedeno na pravou míru.

Dětské zpěváky vedl tak, aby se jejich hlas rozvíjel nenásilně a přirozeně, ovšem na druhé straně měl na ně v podstatě stejné pěvecké a interpretační nároky jako na vyspělé hudebníky, pouze citlivě přizpůsobené jejich hlasovému vývoji a mentálním schopnostem. Za další obrovský vklad, který Jan Kühn vznesl do dětského sborového zpívání, je právem označována důmyslně promyšlená koncepce, s jakou přistupoval k budování vlastní sborové členské základny. Dobře chápal, jak rychle děti vyrůstají, proto je začal přijímat do sboru už od nejútlejšího předškolního věku.

Už tady se s nimi začínalo pracovat a tato výchova pokračovala postupně v dalších, stále vyšších odděleních, jež pak tvořily základnu pro koncertní dětský sbor. Ani jím to však neskončilo, jelikož Kühnův dětský sbor, jakožto opravdová škola sborového zpěvu, byl vlastně rezervoárem budoucích pěvců pro Český pěvecký sbor a další profesionální sbory dospělých. Zemřel příliš mlád, přesně uprostřed příprav na zahraniční turné Českého pěveckého sboru na Vídeňské slavnosti. Bylo mu teprve 66 let.